Den třetí - V kráteru starého vulkánu

Málokdy člověk pocítí tak silný genius loci. Mělký kruhový kráter staré sopky s nízkou trávou posetou kulovými sopečnými kameny. Okraj kráteru dokola zarostlý stromy. Ale jakými stromy. Opravdovými prapradědečky všech místních stromů. Kmen pár metrů v průměru, mohutná koruna křivolakého větvoví a vše na důkaz úctyhodného stáří obrostlé mechem a lišejníky. Člověk u něj stojí a hned si svým bytím připadá pomíjívou vteřinou ve věčnosti symbolizované tím temně zeleným obrem.