Čarokrásný ostrov věčného jara, kde stačí ráno kouknout na webkamery, kde zrovna svítí slunce. Protože někde skoro jistě svítí. Byli jsme tu už dvakrát - v roce 2012 a o devět let později v přesmyčkovém roce 2021. Ostrov plný květin, zeleně, ale i barevných skal a strmých půlkilometrových útesů k Atlantiku. Ostrov, kde je někdy sakra dobrodružné přistávání letadlem.
sobota 9. června 2012
Den druhý - Pico do Arieiro
Nádhera! Místní hory vypadají přesně tak úžasně, jako ty na Reunionu. Ostře rozeklané sopečné skály, hluboké erozní zářezy údolí a většina skoro kolmých stěn zeleně porostlá. V tomto ročním čase zde navíc přizdobeno trsy žlutých keřů. Cáry oblačnosti tu krásu omotávají bílými chomáči, co se rychle přesouvají z místa na místo. Obraz krajiny se tak mění každou minutou. Na vrcholu Pico do Arieiro je prostě krásně!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat