Je sobota, poslední celý den na Madeiře. Holky se radují ze slunce jasu, co pálí zdá se i pod slunečníkem. Kluky ale láká něco úplně jiného. Moria. Ta keška ve tříkilometrovém tunelu pod nejvyšší horou Pico Ruivo. Slovo dá slovo a pánská část balí vše potřebné a vyráží do míst na ostrově, kde spálení pleší hrozí podstatně méně, než zde na pobřeží.
Vybrali jsme cestu k tunelu tentokrát z druhé strany, než byl minulý pokus s Yvetou od Caldeirao Verde. Přístupová cesta by měla být kratší, alespoň to podle mapy vypadá.
Navigace u hotelu ukazuje 35 km. Po silnici. Nejprve je nutno se vymotat z uliček Funchalu. Navigace volí cestu po spádnici. Funchal je na úpatí kopce. Spádnice se zvedá strměji a strměji. Bouhouš řadí jedničku. Jedeme pomaleji a pomaleji, až to prostě nejde. Auto stojí. Funchalská spádnicová silnička míří strmě vzhůru. Renaultík míří čumákem taky strmě vzhůru. Míří, ale nejede! Bohouš se zkouší rozjet, ale marně. Prostě tudy nevyjedeme.
Kolem projíždějí řidiči silnějších vozidel a něco na nás volají. Koukáme na značení silnice. Vprostřed čára, my stojíme se zadřenou spojkou vpravo. Jak jinak. Šipky na silnici ale ukazují, že zde se jezdí VLEVO! Silnice je tak strmá, že průběžný pruh vzhůru je na křižovatce z jednosměrky převeden vlevo, aby auta na cestě na kopec nemusela zastavovat při dávání přednosti. Asi by často kopec nevyjela, jako my...
Žádné komentáře:
Okomentovat