Odlet

Pod dojmem příletového dobrodružství se trochu obáváme, co se nám přihodí při odletu. Nechceme to zakřiknout, teprve sedíme v letadle, ale zatím je to nuda. Jedinou starostí zatím bylo, jestli se nám vejdou víceré flašky z duty free obchodu do bezpečnostní tašky. Vezeme jich totiž požehnaně. Všem zalévačům kytek, krmičům slepiček, ale hlavně všem, co nám pomáhali dostat se z bryndy. I touto cestou všem tisíceré díky...

Paradoxem budiž, že při odletu z Madeiry palubní zavazadla, která nám v Berlíně způsobila všechny  hrůzy, nejenže neposuzovali z hlediska rozměrové přípustnosti a neoznačovali jako povolená, ale byla jim úplně ukradená...!

Ovocná Nirvána nakonec

Poslední den při okružní jízdě ostrovem na malém trhu v Ribeira Brava kupujeme na ochutnání nějaké ovoce a makadamové oříšky. Doma servírujeme dva druhy maracue a mango a zažíváme hotovou ovocnou Nirvánu. Zvláště mango bylo nedostižné a pořád si tu klepeme na čelo, proč jsme se jím necpali už od začátku každý den. Jako bychom už dávno nevěděli, že zrovna mango dozráté na stromech a "mango" zakoupené v Čechách v supermarketu jsou zcela jiný druh ovoce. 

Na severu svítí

Typicky na severu Madeiry prší a na jihu svítí slunce. Dnes odpoledne je to ale obráceně. Ve Funchalu bylo zataženo, pak jsme se povalovali na pláži v Machico a teď se sluníme v Porto da Cruz. Moře bouří a okolní kopce jsou jak malované. 

Po gáblíku se ještě na chvíli vyčasilo, tak jsme si vzpomněli na Ponta Delgada a místní bazény u moře, kde jsme se byli za pošmourna podívat hned první den. Stíhame za posledního slunce svitu ještě rychle skočit do vody a udělat pár temp i fotek. Osvěžující konec dne...

Jak je to na Madeiře s Covidem

Tedy jak organizují Madeiřané proticovidová opatření? Jednoduše. Zaregistrujete se na portále Madeirasafe, zadáte data pobytu, kontaktní email, nahrajete vaše výsledky testu, případně i doklad o očkování. K dispozici pak máte identifikační QR kód, kterým se všude prokazujete. Na portálu si taky jednoduše objednáte PCR test před odletem. Do mailu vám přijde jak pozvánka na testování, tak výsledek. Člověk má skoro pocit, že to udělali tak, aby byly procedury pro turisty co nejjednodušší. Když to, slovy klasika, srovnám s českým výletem na Kokořín, tak se to prostě nedá srovnat...

Banány, kam se podíváš

Celá oblast nad Ponta do Sol je porostlá banánovníky. Každý kousek půdy je jim věnován. A tak jsme mohli dosytosti obdivovat stromy, květy i plody. Škoda jen, že někde nebylo možno koupit zralé banány přímo od sadaře (nebo snad plantážníka?). Povedlo se až v supermarketu. Mají nálepku, že jsou z Madeiry, ale kdo ví...

Voda teče do kopce

Levády, levády, zase levády... Tentokrát nad Ponta do Sol leváda do Moinho a Nova. Startujeme od kostelíka místní vesničky a po prvních krocích nás zaráží zakalená voda v levádě. Po pár metrech se vše voňavě vysvětluje. Těsně nad levádou nějaký domorodec ze sklípku ve skále zřídil chlívek. No a hnůj vykydal na velikou hromadu přímo přes korýtko levady. Možná, že je se sousedy domluvený, na dálkové hnojení jejich zahrádek. Každopádně smradu bylo kolem spousta. 

Pak už vedla cestička, jak má a voda byla čirá. Moc krásy ale tahle leváda nepobrala. Až ke konci začíná být více fotogenická a po přechodu o patro výš na levádu Nova přichází místní klenot - přechod skálou za vodopádem a následný tunel. 

Cestou zpátky nás ale nejvíc zaujalo, že koryto levády zcela zjevně mířilo do kopce a přesto jim tekla voda stále dál. Bohužel se jev nedal moc zdokumentovat fotkou, ale v reálu byl dojem jednoznačný...!

U kostelíka zaujal pomník stavitelům levád a technické zařízení na rozvod vody z levady po vesnici s akvaduktem. 

Restaurante a Pipa

Závěr dne zas přízemně volal po naplnění břich. Jedeme pod orlí hnízdo do Porto da Cruz a hledáme nějakou hospůdku. Jedna moc útulná nám sama skočila do cesty. A byla nejen útulná, ale skvěle tu vařili. Zpočátku jsem se obával, když při objednávce stejku z tuňáka servírka nerozuměla, že bych rád rare. Podruhé jsem se obával, když stejk přinesla jasně well done. Tím ale veškeré pochybnosti skončily. Stejk byl luxusní a na jazyku se rozplýval, jakoby byl rare. 

Leváda do Rei

Včerejší levádová procházka se nám líbila, tak přes pošmournost dnešního rána jedeme na další. Levada do Rei, co je kousek vedle našeho ubytování na severní straně ostrova. Turističtí průvodci ji chválí, asi předně kvůli vodopádku, pod kterým je nutno podejíti. 

Nutno dodat, že vodopádek byl skvělý, ale líbil se nám i zbytek. Moc příjemná procházka vavřínovým a eukalyptovým lesem kolem zelení porostlého korýtka levády, cestičkou posypanou listím a lemovanou pásy "česneku". Vzduch eukalyptově voněl a my si jím zhluboka plnili hrudní košíčky. Tu a tam se po stromech šplhaly mučenky a dolů visely jejich překrásné květy. Jedním upadlým se Yveta přizdobila a cestou zpátky jsme ho zas pustili s námi po vodě. Už je to taková levádová tradice...

Vodopádek byl třešničkou na dortu. Blbli jsme tu naněkolikrát a Yveta dělala miss mokré tričko. Leváda končí u horské bystřiny, která ji napájí. Krásné divoké místo. 

6 dní a 907 km

Jsme tu 6 dní a ujeli Fordíkem už pěkných 907 kilometrů. Jde mu to nad očekávání dobře. Po silničkách na dvojku, po dálnicích na trojku. Čtyřku jsem ještě nevyzkoušel...

Snack bar Tijolo

Je večer, vracíme se domů a máme hlad. Dobrý důvod zastavit u oblíbeného bufáče, tedy snack baru Tijolo v Boaventura. Sandwich s hovězím steakem a tuňákový salát jsou stále vynikající...

Servírka umí anglicky jen pár slov, tak bereme na pomoc Google Translator a online překládáme z češtiny do portugalštiny. Pochválili jsme jídlo a slíbili, že přijdeme zas.