Čarokrásný ostrov věčného jara, kde stačí ráno kouknout na webkamery, kde zrovna svítí slunce. Protože někde skoro jistě svítí. Byli jsme tu už dvakrát - v roce 2012 a o devět let později v přesmyčkovém roce 2021. Ostrov plný květin, zeleně, ale i barevných skal a strmých půlkilometrových útesů k Atlantiku. Ostrov, kde je někdy sakra dobrodružné přistávání letadlem.
sobota 29. května 2021
Restaurante a Pipa
Závěr dne zas přízemně volal po naplnění břich. Jedeme pod orlí hnízdo do Porto da Cruz a hledáme nějakou hospůdku. Jedna moc útulná nám sama skočila do cesty. A byla nejen útulná, ale skvěle tu vařili. Zpočátku jsem se obával, když při objednávce stejku z tuňáka servírka nerozuměla, že bych rád rare. Podruhé jsem se obával, když stejk přinesla jasně well done. Tím ale veškeré pochybnosti skončily. Stejk byl luxusní a na jazyku se rozplýval, jakoby byl rare.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat