Čarokrásný ostrov věčného jara, kde stačí ráno kouknout na webkamery, kde zrovna svítí slunce. Protože někde skoro jistě svítí. Byli jsme tu už dvakrát - v roce 2012 a o devět let později v přesmyčkovém roce 2021. Ostrov plný květin, zeleně, ale i barevných skal a strmých půlkilometrových útesů k Atlantiku. Ostrov, kde je někdy sakra dobrodružné přistávání letadlem.
sobota 29. května 2021
Pozor, padá kamení
Místní silničky jsou často zaříznuté do svahu strmých až kolmých kopců. Není divu, že na ně občas spadne nějaký ten kámen. Občas dost často. Slalom po klikatici silničky je tak okořeněn ještě slalomem mezi kameny velikostí od pěsti po dětskou hlavu. Po těch ještě mnohem větších zůstávají v asfaltu jámy. Vrcholem ale byla cesta do Eira do Serrado. Zde balvany na mnoha místech zmuchlaly ocelová svodidla, jakoby je madeiřané vyráběli ze staniolu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat