U startu je restaurace s nádherně provedeným interiérem. Normálně bychom kafe vypili venku, ale v tomto případě zůstáváme pěkně uvnitř a okukujeme vše kolem. Zvláště obrázky na stěnách tvořené listy ze starého herbáře jsou úžasné...
Dopito, dokocháno, vzhůru na levádu. Začínají tu dvě, Levada do Risco a známá, možná nejznámější, Levada das 25 Fontes. Jdeme po Risco. Levádový kanálek má nově vybetonovaný a tak vypadá poněkud nudně. Žádné mechové obrosty, co oku lahodí. Navíc je v kanálku voda spíš stojatá. Krásný je ale závěr. Stezka končí mříží na začátku tunelu pod místním impozantním vodopádem. Velká škoda, že končí, protože pokračování levády je přesně podle mých dobrodružných představ. Část zasekaná do skály, část na vysutých balkonech. Vše skrápěno vodou...
Pokračujeme spojkou dolů na 25 vodopádů. Tak to je jiné kafe...! Kanálek obrostlý zelení, voda teče a vše je zasazené do křivolakého lesa vřesovců stromovitých Erica arborea.
Vesele si vykračujeme levádovou pěšinou a fotíme tu kanálek, tu výhledy na okolní hory. Co chvíli někde zurčí vodopádek. Počasí je jak malované. Místy je průchod kolem levády až kalibračně těsný. Přemítáme, jak tudy projdou často kypré Portugalky.
Na konci je vodopád 25 čůrků. Luxusní místo...! Tedy pokud není přeplněno turisty. Což zpočátku nebylo a tak nadšeně fotíme čůrky, hlavní vodopádek, jezírko a hejno pstruhů v něm a taky místní drzé pěnkavy, co berou svačiny turistům skoro z ruky.
Pak přichází další a další lidé, vytahují své gáblíky a my naopak mizíme. Cestou zpátky teče voda v kanálku ve směru naší chůze. Posílám po vodě Yvetě květ místní kytky a on s námi plave celé ty 4 kilometry hezky rychlostí chůze. Takže cesta zpět nám rychle utekla...
Žádné komentáře:
Okomentovat