Jenže místo uložení je nové a nám neznámé. Takže regulérně hledáme vlastní keš. Více než půl hodiny a bez úspěchu. Nakonec bereme z batohu připravenou náhradní krabku a na místě ukládáme co nejméně zákeřně. Fotíme okolí i nápovědu a jedeme se ještě pokochat nad oblačnost.
Čarokrásný ostrov věčného jara, kde stačí ráno kouknout na webkamery, kde zrovna svítí slunce. Protože někde skoro jistě svítí. Byli jsme tu už dvakrát - v roce 2012 a o devět let později v přesmyčkovém roce 2021. Ostrov plný květin, zeleně, ale i barevných skal a strmých půlkilometrových útesů k Atlantiku. Ostrov, kde je někdy sakra dobrodružné přistávání letadlem.
čtvrtek 27. května 2021
Maintenance day
Minule, tedy před devíti lety, jsme zde založili naší jedinou zahraniční keš. Na nádherné vyhlídce do hlubin blízko cesty na Pico do Arieiro. Pomáhá se nám o ni starat místní kačer. A neměl to chudák jednoduché. Nejdříve zde zuřil požár a pak bylo místo uložení ohrazeno jako soukromý pozemek. Přesunul ji na náhradní místo, kde sice není onen waw efekt z náhlého pohledu do hlubin, ale pěkně je tu taky...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat