Cestou do Porto Moniz

Je ráno, den prvý. Na nulu se snažíme co nejrychleji zapomenout.  Vaříme jen čaj, protože startovací jídlo je v onom tolikrát zmíněném kufru, a vyrážíme kolem ostrova.

Hned v první vesničce stavíme u kostela, obdivujeme jakousi slavnostní mši, vystrojenost jejích účastníků a vlaječky v jejich rukách. Od staršího domorodce taky jednu dostáváme. A k tomu jakousi obětní housku, zabalenou v červeném papíře. Domorodec nám několikrát vysvětluje, že tahle houska se nejí, ale máme se u ní modlit. Kdyby tak věděl, jak dlouho jsme nejedli...

Naštěstí je pod kostelem bufet, co nás zachraňuje před smrtelným hříchem rychlého sežrání Ježíšovy buchty. Objednáváme omeletu se salátem, sendvič a kafe. Vše je vcukuletu na stole a vypadá náramně. Vrháme se na jídlo, jako bychom tejden nejedli. A přitom je to jen 24 hodin...

Skvělé, jídlo bylo prostě skvělé... Zvláště hovězí steak v sendviči byl nedostižný. Úplně se na jazyku rozplýval. Rozplýváme se i my a pomalu se začínáme vzpamatovávat ze včerejších útrap.