Den první - Cesta na západ

První den na Madeiře. Původní plán zněl - prozkoumat východní pobřeží a na pohodu ulovit pár kešek. Jenže člověk míní a Metrix mění. Přesně na západě čeká jedna neodlovená.

Přebírám u hotelu auto, nasedáme, chvilka váhání - a místo na východ vyrážíme na západ.

Dopravní infrastruktura Madeiry je neuvěřitelná. Celá země je jako ementál provrtaná tunely. Cesta z jihovýchodu na severozápad měří asi 65 km a dobrá půlka vede v tunelech. Často jde o dálniční úseky. Pak je rychlost omezena, ale na 100 km/hod, takže pěkně odsýpá. Dokonce je tu často v obousměrných tunelech dovoleno předjíždět! Každý tunel má své jméno a vyznačenou délku. Nejdelší zatím měřil 5,6 km.

Místní specialitou je, že tunel vede horou rovně, jako když střelí, a hned za tunelem je kruhový objezd. Vykroužíte, a za výjezdem z kruháče zajedete do dalšího tunelu. A vše se pěkně opakuje. Když neznáte cestu a jedete podle navigace, výborná věc. Než za tunelem navigace chytí signál, už jste zase pod zemí. Často neznámo kde...

Další místní specialitou jsou kytky lemující cesty. Převažuje cosi květem podobné česneku¹. Prostě obří ementál s česnekem.

---

¹ A nebyli jsme s naším označením až tak daleko. Jedná se o kalokvět (Agapanthus) - zde konkrétně Agapanthus praecox, který byl dříve řazen do čeledi česnekovité (Alliaceae). Pochází z Afriky a v Evropě byl nazýván Africkým hyacintem nebo Africkou lilií. Ve své domovině mu jsou přisuzovány léčebné, až magické účinky. Prostě česnek.