Čarokrásný ostrov věčného jara, kde stačí ráno kouknout na webkamery, kde zrovna svítí slunce. Protože někde skoro jistě svítí. Byli jsme tu už dvakrát - v roce 2012 a o devět let později v přesmyčkovém roce 2021. Ostrov plný květin, zeleně, ale i barevných skal a strmých půlkilometrových útesů k Atlantiku. Ostrov, kde je někdy sakra dobrodružné přistávání letadlem.
neděle 10. června 2012
Den třetí - Saixal
Na skále u moře nás lákala keška. Byla ale hluboko pod cestou a nebylo jasné, jak se k ní dostat. Nakonec jsme objevili křivolakou silničku, která dolů vedla. Vedla zpočátku dost prudce. Pak ale přidala na úhlu, že jsme přestali věřit, že by to náš Renaultík Clio dokázal taky ještě vyjet nahoru. Šlo se tedy pěšky a cestou pořízeno ilustrační foto.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat