
Čarokrásný ostrov věčného jara, kde stačí ráno kouknout na webkamery, kde zrovna svítí slunce. Protože někde skoro jistě svítí. Byli jsme tu už dvakrát - v roce 2012 a o devět let později v přesmyčkovém roce 2021. Ostrov plný květin, zeleně, ale i barevných skal a strmých půlkilometrových útesů k Atlantiku. Ostrov, kde je někdy sakra dobrodružné přistávání letadlem.
sobota 9. června 2012
Den druhý - Kozenka nad koupalištěm
Jak jinak než keška nás zavedla na moc zajímavé místo. Ústí malé říčky do moře v hlubokém údolí u Sao Jorge. Historický most, malá pláž a restaurace s dvěma nádhernými bazény. Keška nás ale nezavedla přímo do bazénu, což by Yveta jistě moc ráda, ale po strmé dlážděné cestě vysoko nad restauraci. Po cestě mezi tunami kvetoucích opuncií, kde na každém kroku šustily desítky ještěrek, vyrušených z podvečerní opalovačky.
My se cestou neopalovali, ale spíš pekli. U krabičky už Yveta vypadala na infarkt. Logujeme a vtom se hned vedle ozve zamečení. Ona tam v děsným krpálu mezi kaktusy byla za rohy uvázaná koza. Nikde v dosahu ani stébélko trávy. Chuděra vypadala, že toho má dost. Yveta suše poznamenala, že jsou na tom dneska stejně. Tak nevím, jak to myslela. Nikde jsem jí pokud vím za rohy neuvázal...

Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat