Čarokrásný ostrov věčného jara, kde stačí ráno kouknout na webkamery, kde zrovna svítí slunce. Protože někde skoro jistě svítí. Byli jsme tu už dvakrát - v roce 2012 a o devět let později v přesmyčkovém roce 2021. Ostrov plný květin, zeleně, ale i barevných skal a strmých půlkilometrových útesů k Atlantiku. Ostrov, kde je někdy sakra dobrodružné přistávání letadlem.
neděle 10. června 2012
Den třetí - Panoramata od kaple
První ráno v Sao Vicente vypadalo zprvu zamračeně až deštivě. Ale chyba lávky. Mraky sice visely nad mořem a hrozily deštěm, ale nad vnitrozemím už se objevovala slunečná obloha. Navštívili jsme místní kostelík nepřehlédnutelně umístěný na kopečku uprostřed kaňonu. Ona lepší strana počasí byla odtud jasně viditelná.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat