Čarokrásný ostrov věčného jara, kde stačí ráno kouknout na webkamery, kde zrovna svítí slunce. Protože někde skoro jistě svítí. Byli jsme tu už dvakrát - v roce 2012 a o devět let později v přesmyčkovém roce 2021. Ostrov plný květin, zeleně, ale i barevných skal a strmých půlkilometrových útesů k Atlantiku. Ostrov, kde je někdy sakra dobrodružné přistávání letadlem.
sobota 9. června 2012
Den druhý - Cesta na Pico Ruivo
To co bylo řečeno o Pico do Arieiro, platí trojnásob o cestě na nejvyšší vrchol Pico Ruivo. Naprosto neuvěřitelné výhledy na zelené štíty s bílou čepicí, nebo pohledy do údolních propastí, na jejichž dnech byly sotva rozeznatelné střechy domků. Byli jsme opravdu nadšeni a to šlo jen o malou ochutnávku z celé cesty. Kdybychom už nic jiného na Madeiře nezažili, jen tenhle hodinový zážitek by stačil na celkové absolutní hodnocení.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat