Paradoxem budiž, že při odletu z Madeiry palubní zavazadla, která nám v Berlíně způsobila všechny hrůzy, nejenže neposuzovali z hlediska rozměrové přípustnosti a neoznačovali jako povolená, ale byla jim úplně ukradená...!
Čarokrásný ostrov věčného jara, kde stačí ráno kouknout na webkamery, kde zrovna svítí slunce. Protože někde skoro jistě svítí. Byli jsme tu už dvakrát - v roce 2012 a o devět let později v přesmyčkovém roce 2021. Ostrov plný květin, zeleně, ale i barevných skal a strmých půlkilometrových útesů k Atlantiku. Ostrov, kde je někdy sakra dobrodružné přistávání letadlem.
středa 2. června 2021
Odlet
Pod dojmem příletového dobrodružství se trochu obáváme, co se nám přihodí při odletu. Nechceme to zakřiknout, teprve sedíme v letadle, ale zatím je to nuda. Jedinou starostí zatím bylo, jestli se nám vejdou víceré flašky z duty free obchodu do bezpečnostní tašky. Vezeme jich totiž požehnaně. Všem zalévačům kytek, krmičům slepiček, ale hlavně všem, co nám pomáhali dostat se z bryndy. I touto cestou všem tisíceré díky...
úterý 1. června 2021
Ovocná Nirvána nakonec
Poslední den při okružní jízdě ostrovem na malém trhu v Ribeira Brava kupujeme na ochutnání nějaké ovoce a makadamové oříšky. Doma servírujeme dva druhy maracue a mango a zažíváme hotovou ovocnou Nirvánu. Zvláště mango bylo nedostižné a pořád si tu klepeme na čelo, proč jsme se jím necpali už od začátku každý den. Jako bychom už dávno nevěděli, že zrovna mango dozráté na stromech a "mango" zakoupené v Čechách v supermarketu jsou zcela jiný druh ovoce.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)