Den čtvrtý - Kyvadlová přeprava

Na Madeiru už dorazili i Urbani, tak mohla vzniknout poněkud šílená logistická myšlenka. Dobýt nejvyšší vrchol Madeiry za pomoci kyvadlové přepravy.

Ráno vyrážíme ze dvou stran, my od severozápadu ze Sao Vicente, Urbani od jihu. Sraz na středovýchodě, na nám již důvěrně známém Pico do Arieiro.

Kyvadlovka byla vymyšlena náramně. Převezeme auta do cílového parkoviště na Achada do Teixeira, jedno tam necháme, vrátíme se a bude to. Problém byl jen v tom, že cesta do místa vzduchem vzdáleného sotva 5 km vede pěkně s kopce dolů k pobřeží a zas nahoru klikaticí na vedlejší vrchol. Jeden kyv 32 km. Zakývat bylo nutno 3x - dvěma auty do cíle, jedním zpátky na start a nakonec přesun z cíle ke startovnímu autu. Celkem 128 autokilometrů. To vše místo prostého pěšího návratu na Pico do Arieiro.

Nutno ale poznamenat, že tahle poněkud úchylná kyvadlovka nám umožnila zažít jeden z nejhodnotnějších madeirských zážitků - přechod mezi oběma "piky" - a to v plné sestavě, včetně žen a nemluvňat.

Den čtvrtý - Lékaři nám odlétají

Tak dnes nám odlétá na dovolenou i Andulka s Jirkou. No - dovolená bych tomu já osobně neříkala, ale o mě tady přeci nejde... Odlétají na druhou stranu než jsme my a rozhodně odlétají za větším dobrodružstvím. Jejich cílem je putování po Arménii a Gruzii, a to vše, prosím pěkně celých pět týdnů! Mějte se tam v té daleké dálavě dobře a vraťte se nám v pořádku! Ještě včera jsme měli na rukou vaše čerstvá razítka s čerstvými tituly Mudr. - jsou skutečně trvanlivá.

Den třetí - Tanec s květinami

Při návratu z koupele mezi lávovými skalisky potkáváme rej madeirských tanečnic, ozdobených květy. Byla to nádherná podívaná a tak jsem natáčel i video. Záznam ale rychle zrušila jedna z divaček, která se rozhodla, že jediná správná fotka do jejího alba je ona "já a tanečnice". Přestože viděla, že natáčím, stoupla si celým svým poněkud rozložitým tělem přede mne a začala pózovat. Tím se i z mého videa stal kousek s názvem "obtloustlá turistka a tanečnice". Dlužno dodat, že turistka netančila...

Moje rozmrzení z lidské blbosti naštěstí hned za chvíli napravily na cosi slavnostního čekající květinové modelky opodál. Jak zmerčily, že je fotím, jako na povel se všechny tři otočily, hodily doma pečlivě před zrcadlem nacvičovaný postoj a moc mile se usmály. Díky...

Den třetí - Koupání v Porto Moniz

Nemohli jsme odolat a při druhé návštěvě Porto Moniz vyzkoušeli i místní polomořské bazény. Vybrána byla divočejší varianta mezi černými lávovými skalami. Tvoří tu přímo bludiště, stejně jako průplavy mezi nimi. Yveta se bála, že zabloudí, tak plavala v hlavním bazénu pořád dokola. Jen chvíli, pak se jí zamotala hlava.

Den třetí - Saixal

Na skále u moře nás lákala keška. Byla ale hluboko pod cestou a nebylo jasné, jak se k ní dostat. Nakonec jsme objevili křivolakou silničku, která dolů vedla. Vedla zpočátku dost prudce. Pak ale přidala na úhlu, že jsme přestali věřit, že by to náš Renaultík Clio dokázal taky ještě vyjet nahoru. Šlo se tedy pěšky a cestou pořízeno ilustrační foto.

Den třetí - Praky

Kačeři občas potřebují praky. Madeira je, jak na snímku vidno, rájem kačerů. Potvrzujeme, že je rájem. Nejen kačerů a nejen kvůli prakům.

Den třetí - Ještěrka

Ještěrek jsou tu na každém kroku desítky. Podařilo se mi na fotku dostat asi dvacet těchto hbitých zvířátek najednou. Zde je jen jedna, zato ale pěkně zblízka.

Den třetí - Falus

Příroda dokáže vytvořit divy. Někdy napodobuje i sama sebe. Tento až příliš jednoznačně falický skalní symbol vymodelovala poblíž Santany.

Den třetí - Panoramata od kaple

První ráno v Sao Vicente vypadalo zprvu zamračeně až deštivě. Ale chyba lávky. Mraky sice visely nad mořem a hrozily deštěm, ale nad vnitrozemím už se objevovala slunečná obloha. Navštívili jsme místní kostelík nepřehlédnutelně umístěný na kopečku uprostřed kaňonu. Ona lepší strana počasí byla odtud jasně viditelná.

Den třetí - 200x Miradoura

Jedeme přes náhorní plošinu Paúl da Serra. Chvíli v mlze nízké oblačnosti, pak ale už sluncem zaliti. Miradouro střídá miradouro (portugalsky vyhlídka) a stavíme nespočetněkrát. Všechny jsou krásné, některé ale dechberoucí v pravém smyslu toho slova.